Vrak luxusního, legendami opředeného Titaniku, jenž se po nárazu na ledovec potopil už při své první plavbě 15. dubna 1912 v 02:20 h. na trase Southampton – New York, mělo od roku 1985, kdy byly trosky lodě objeveny na dně severního Atlantiku, možnost na vlastní oči vidět pouze přes dvě stovky osob, z nichž velkou část tvořili samozřejmě odborníci převážně z oborů oceánografie, historie nebo lodní techniky. Loni tuto hegemonii prolomila společnost OceanGate Expeditions, která k vraku vzala několik zájemců, ochotných za tento epický zážitek zaplatit vstupenku v ceně 125 000 dolarů.
Rušněji by mělo být v okolí Titaniku, odpočívajícího na mírně se svažujícím dně ve čtyřkilometrové hloubce, opět v průběhu letošního května až června, kdy organizace OGE plánuje sérii dalších osmidenních misí pro veřejnost. Ovšem cena jednoho místa tentokrát poskočila rovnou na dvojnásobek, tedy na celých 250 000 dolarů. I přes tuto sumu se ale vedení OGE neobává, že by se nenašel dostatek movitých nadšenců, toužících po pořádné dávce adrenalinu.
Jeden z oslovených klientů, kteří se akce účastní, označil šestimístnou cenu za relativně výhodnou: „Někdo zaplatil 28 milionů dolarů za to, aby se s Blue Origin vydal do vesmíru, a to ani ne na Měsíc. Ve srovnání s tím je to levné.“
Aaron Newman, specialista na mise společnosti OceanGate Expeditions během cesty v roce 2021, ve svém prohlášení uvedl: „Bylo to něco jako z Discovery Channel nebo National Geographic. Bylo to velmi neskutečné a úžasné. Je to jeden z nejzajímavějších a nejunikátnějších zážitků, které jsem kdy zažil.“
S tím souhlasí i P. H. Nargeolet, námořní veterán a pilot speciální ponorky Nautile: „Za posledních 30 let jsem absolvoval více než 30 ponorů k Titaniku. Je to vždy neskutečný zážitek a příď je tou nejzajímavější částí lodi. Rok co rok jsem svědkem stále většího poškození vraku. Rozpad nepokračuje rychleji, ale s tím, jak se loď postupně rozkládá, je vidět více z jejího vnitřku a na palubu už spadl také stěžeň. Když vidíte vrak na vlastní oči, je to úplně jiné, než když ho pozorujete přes ROV kameru.“
Posádka i zákazníci zahájí své dobrodružství plavbou na expediční lodi, vyplouvající z městského přístavu St John’s v kanadském Newfoundlandu. Než dorazí do oblasti, kde se Titanik nachází, je čeká cesta dlouhá cca 600 kilometrů. Poté společnost OceanGate Expeditions použije svou ponorku třídy Cyclops z uhlíkových vláken a titanu k dopravě archeologů a specialistů mise k vraku.
Plavidlo s pětičlennou posádkou vezme na každý ponor, trvající osm až deset hodin, až tři cestující. Modifikovaná ponorka Titan je vybavena nejmodernějšími kamerovými technologiemi, které umožňují pořizovat snímky v ultravysokém rozlišení, jež pomohou určit rychlost rozpadu vraku a zhodnotit mořský život, který na troskách žije.
Loňská expedice OceanGate zaznamenala úlomky podlahových dlaždic a další součásti výbavy luxusního parníku, a spolu se studiem živočichů a rostlin nalezených na tomto umělém útesu vypracovala i softwarovou GIS mapu artefaktů patřících k Titaniku. Na vývoj plavidla a uskutečnění expedice získala OceanGate od investorů více než 18 milionů dolarů.