Kalifornská vězeňská služba oznámila, že 16. ledna zemřel ve střežené nemocnici CHCF (California Health Care Facility) ve Stocktonu hudební producent Phil Spector. Jednaosmdesátiletý Spector (celým jménem Harvey Phillip Spector) si odpykával trest za vraždu herečky Lany Carlson, kterou spáchal v roce 2003 a byl odsouzen na dlouhá léta za mřížemi.
Ve strohém oficiálním prohlášení vězeňské služby stojí: „Vězeň z kalifornského zařízení CHCF Phillip Spector (80), byl prohlášen za zemřelého přirozenou smrtí v 18:35 h. v sobotu 16. ledna 2021 v externí nemocnici. Jeho oficiální příčinu smrti určí posudkový lékař z kanceláře šerifa okresu San Joaquin.“
Spectorovi právníci sice u procesu tvrdili, že střelou do úst spáchala Lany Clarkson sebevraždu, ale kalifornský soud byl jiného názoru, čin klasifikoval jako vraždu druhého stupně, a v roce 2009 producentovi vyměřil trest v trvání 19 let odnětí svobody. Počínaje rokem 2003, kdy začal soud, až do nástupu trestu (5. června 2009) se samotářský Spector téměř neobjevoval na veřejnosti.
Spector byl z pozice producenta úspěšný nejen proto, že byl schopen rozpoznat hitový potenciál skladeb, ale také díky zvukové formuli nazývané jako Wall Of Sound, kterou před téměř 60 lety vyvinul a v tehdy oblíbeném nahrávacím areálu Gold Star Studios, za pomoci zvukového inženýra Larryho Levina a party muzikantů, která si říkala „The Wrecking Crew“, i praktikoval.
Záměrem bylo využít možností studiového nahrávání k vytvoření neobvykle zahuštěné orchestrální formy a estetiky, jež se ve zlaté éře rádií a jukeboxů velmi dobře uplatnila. Součástí tohoto procesu byly několikanásobné duplikace zaznamenávaných partů jednotlivých nástrojů a mimo jiné i extrémní nastavení ovládacích prvků mixážního pultu, čímž bylo dosaženo jemného zkreslení a saturace výsledného soundu.
Další výraznou součástí metody, kterou tento producent charakterizoval slovy „wagnerovský přístup k rock and rollu: malé symfonie pro děti“, představovalo začlenění nástrojů (smyčce, dechy, perkuse atd.), jež dříve nebyly s popovou muzikou, určenou především pro náctileté, příliš spojovány.
Svůj podíl na konečném výsledku měla i kombinace soundu velkého ansámblu s elektronkovým kompresorem a dozvukovými efekty, které při určitých nastaveních navyšovaly kromě komprese i hlasitostní strop. Masivní komprimace nahrávky začala studia a rádia hromadně používat koncem sedmdesátých let, a to někdy takovým způsobem, že trend postupně vedl až ke konkurenčnímu boji zvanému loudness war.
Philip Spector se k jádru dané techniky vyjádřil v jednom z rozhovorů z roku 1964: „Hledal jsem zvuk, zvuk tak silný, že pokud by materiál (myšleno patrně studiové vybavení) neměl tu nejlepší kvalitu, tak by hradba zvuku odvála záznam.
Vlivná postava hudebního průmyslu si na nedostatek práce nemohla stěžovat – vedle celé plejády různých interpretů Spector spolupracoval s tehdy hvězdným duem Ike & Tina Turner (River Deep – Mountain High) a postaral se také o hity kapel jako například The Ronettes (Be My Baby, Baby, I Love You), The Crystals (Da Doo Ron Ron, Then He Kissed Me) ), The Righteous Brothers (You Lost That Lovin ‚Feelin‘) apod.
Jeho kariéra pokračovala i v 70. letech, kdy produkoval Let It Be, finální studiové album The Beatles z roku 1970, a poté sólové nahrávky Johna Lennona a George Harrisona nebo album End of the Century (1979) newyorských punkerů Ramones, na němž se opět sešel se zvukařem Larrym Levinem. Za svůj inovátorský přístup, který ze zvukového pohledu ukázal moderní hudbě další směr, byl Phil Spector v roce 1989 uveden do Rock’n’rollové síně slávy.