Nejstarší hausbót na amsterodamských kanálech musel být vzhledem ke svému neutěšenému stavu částečně demontován přímo v místě svého kotviště, protože jeho výška mu neumožňovala proplout pod okolními nízkými mosty. The Dogger, postavený v roce 1865, býval původně plavební loďí dopravující pitnou vodu do městských pivovarů, ale okolo roku 1888 se přestěhoval na kanálu Prinsengracht, jenž plavidlo neopustilo celých 134 let.
Po celou dobu nebyla provedena kontrola či repase dna lodi, i když je doporučováno kontrolovat tuto část konstrukce každých sedm let. To se samozřejmě podepsalo na exteriéru pokryté silnou vrstvou rzi, takže nepřekvapí, že už v roce 1996 měl Dogger namále, ale tenkrát jej ještě před demolicí zachránila veřejná kampaň na jeho podporu.
Navíc plavidlo je podle slov majitele, 55letého Jeroena Elsena, nepojistitelné, a poslední ránu před časem Doggeru zasadil náraz turistické lodi, takže nabíral vodu, kterou bylo třeba neustále odčerpávat. Elsen řekl, že nemůže riskovat potopení hausbótu v Prinsengrachtu, ale přesto rozhodnutí o demolici považuje za tragédii.
„Mluvíme o 96 tunách oceli a betonu. Pokud by to šlo ke dnu, potopí se doprostřed příkopu a zablokuje průjezd. Pak bych měl skutečně velké problémy s odpovědností.“ sdělil Elsen už v srpnu při jednom z rozhovorů. Pokusy o zajištění pojištění podle něj selhaly. „Ptali se mě po telefonu: ‚Jak dlouho je loď na místě? Říkám: 1888. Odpověď: 1988? Ne, 1888‘. Pak rozhovor skončil. Nepojistitelná.“
Vlastník historického hausbótu dodal, že někteří lidé v exkluzivní centrální oblasti Amsterdamu kolem kanálu Prinsengracht si stěžovali, že loď je trnem v oku a hyzdí tuto část města. „Jiní lidé si stejně jako já myslí, že to byla krásná loď a že je škoda, že z tohoto místa zmizela.“
Aby bylo možné Dogger přesunout pod mosty přes kanál, bylo nutné demontovat vyšší součásti nástavby a další prvky. „Loď se takříkajíc odloupne, svlékne,“ řekl Elsen. „Jedná se v podstatě o archeologii. Některé věci půjdou na skládku, jiné části si ponecháme, protože si myslím, že jsou historicky zajímavé.“
Lilian Huizingaová, která na lodi žila v letech 1985 až 1992 se svými syny a tehdejším přítelem, uvedla: „Lidé mi už tehdy říkali: Budeš žít v tom starém vraku? Ale mně se tu opravdu líbilo, proto jsme Dogger ještě před jeho demolicí navštívili. Chtěli jsme se se syny rozloučit. Vyrostli tady.“