Skalní útvar Al Naslaa se nachází v saúdskoarabské oáze Tayma,místě nejstaršího lidského osídlení v Saúdské Arábii, a tvoří ji dvojice pískovcových viklanů, stojících na vrcholcích přirozeně vytvořených základů mezi nimiž vertikálně probíhá hladká mezera, která je tak precizní, že vypadá, jako by byla vyřezána laserovým paprskem. Čistota řezu je tak dokonalá, že se nabízí otázka, zda je skutečně dílem přírody.
Teorií o vzniku Al Naslaa je mnoho, ale geneze tohoto geologického jevu zůstane pravděpodobně záhadou. Ani vědci nedokážou přesně vysvětlit, jak byl tento čtyři tisíce let starý útvar rozdělen. Každý z balvanů je šest metrů vysoký a na povrchu nesou pískovce viditelné petroglyfy tesané před tisíci lety.
Jedním z nejpozoruhodnějších obrazců znázorňuje člověka vedoucího koně, který připomíná araba, jedno z nejstarších dosud existujících plemen koní na světě, jehož původ lze vysledovat do Saúdské Arábie v sedmém století, tedy mnohem dříve, než tento obrazec do Al Naslaa vytesaly lidské ruce.
Dokonale vyvážené balvany se staly námětem mnoha příběhů o jejich původu, samozřejmě včetně teorie o zásahu mimozemských civilizací disponujících vyspělými technologiemi. Jiní se domnívají, že skála leží na zlomové linii. Tato teorie předpokládá, že rozštěp ve skále vznikl, když bylo slabé místo ovlivněno posunem tektonických desek.
Jiný názor předpokládá, že se v hornině mohla nacházet škára, která se v průběhu času opotřebovala a následně oba útvary oddělila. Je pozoruhodné, že spáry, které se nacházejí v pískovcových horninách, jako je Al Naslaa, vykazují spíše vertikální oddělení.
Podle třetí teorie by se na rozštěpení Al Nalsaa mohl podílet cyklus mrazu a tání. Pokud do letitého balvanu pronikla voda, když byl ještě celistvý, pak zmrzl, roztáhl se a později rozmrzl, načež vznikla puklina, která balvan nakonec rozdělila.
Další zajímavou domněnkou je, že za puklinu mohou dávní lidé. Vzhledem k obrazcům vytvořeným neznámou starověkou civilizací není daleko k myšlence, že stejní lidé použili nástroje k rozdělení skály na dva velké kusy.
Ať už byla příčina rozštěpení jakákoli, je také možné, že neuvěřitelně hladké hrany pukliny byly kdysi pravděpodobně zubaté, a následně je tisíce let rozfoukávaný písek obrušoval a leštil. To by opět potvrdilo, že příroda je možná nejkreativnějším umělcem ze všech.